Velmi častou odpovědí na tuto otázku je, že: „je to individuální“. Podle jakých kritérií tedy budeme nahlížet onu vhodnost? Zdravý selský  rozum nám říká, že jsou pracovní činnosti, které vzhledem k přímému kontaktu s klienty nebo používání pracovních pomůcek a nástrojů, které nejdou přenést do domácího prostředí, doma zkrátka vykonávat nejde.

Kromě toho ale velmi záleží na osobě a osobnosti zaměstnance, který má doma pracovat. Na jeho potřebě motivačních impulsů. Již ze školních let si jistě pamatujeme spolužáky, které bylo stále třeba nutit do vypracování domácích úkolů, do přípravy do školy a do učení. Oproti tomu jich kolem nás bylo pár takových, kteří si vystačili s podněty vnitřními – klidně to můžeme nazývat pocit zodpovědnosti nebo silná vůle – k tomu, aby se nejprve pustili do školní práce a potom teprve řešili to ostatní. Míra potřeby vnějších a vnitřních podnětů, chceme-li, míra potřeby takzvané vnější a vnitřní motivace tedy do značné míry určuje úspěšnost člověka pracujícího doma. Je to otázkou osobnostního nastavení … a samozřejmě i osobní zralosti.