Některé z osobností, s nimiž jsme hovořili, uváděly mezi pozitivy práce na dálku pravidelnost, dodržování smluvených termínů a pravidla pro všechny. Všechna tato pozitiva mají jednoho společného jmenovatele a tím je struktura. Již Erich Berne identifkoval lidskou potřebu strukturování času, tedy potřebu dávat jednotlivým časovým úsekům specifický nadpis a obsah.

Dovolíme si parafrázovat tuto teorii na strukturu prostoru prostředí. I prostor, ve kterém se pohybujeme, má svou strukturu, své nadpisy a obsahy. Pracovat jsme zvyklí v prostoru, kde pracují i ostatní, domů chodíme dělat nebo nedělat něco jiného. Pokud se nám jeden obsah rozšíří do několika prostředí, můžeme z toho být zmatení, nespokojení, ztracení. Najednou se s těmi nezvyklými obsahy v nerelevantním prostředí neorientujeme správně. Ještě větší potíž nastane, když ztratíme orientační body, které jsme byli zvyklí – někdy i ně zcela vědomě – využívat. Nadřízeného, který je poblíž a může průběžně korigovat naše konání. Kolegy, se kterými sdílíme know-how i některé potřebné informace. Časový řád pracovního dne tvořený kromě jiného příchodem, přestávkami, odchodem. Je tak snadné se ztratit! Vždyť jsme se z krajiny, kterou důvěrně známe, kde známe každý kámen a každou odbočku, náhle ocitli na poušti, kde se není takzvaně čeho chytit.

I většina doporučení na téma Jak zvládat home office se dotýkala právě takového nastavení struktury a kontextu, který přiblíží domácí kontext tomu pracovnímu: vyhraďte si místo na práci, udělejte si (a dodržujte) časový plán, oblečte se jako do práce a podobně. Jinými slovy: nastavte si doma pracovní kontext.